Andalusie je nejlidnatější a druhé největší autonomní společenství na jihu Španělska při pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu. Jelikož se skládá hned z 8 provincií, rozdílnost zdejší kuchyně je více než patrná. Velmi zjednodušeně ji lze ale rozdělit do tří oblastí: rozlišujeme gastronomii v přímořských oblastech a ve vnitrozemí dále na venkově a v horách (sierras).
Hned na úvod je třeba zmínit, že nejpěstovanější surovinou, která se pak více či méně objevuje ve všech pokrmech, jsou samozřejmě olivy a z nich získávaný olivový olej.
Na pobřeží se samozřejmě hojně konzumují pokrmy z čerstvých ryb a mořských plodů, každé město je vyhlášeno přípravou nějaké ryby: tuňák obecný v Cádizském zálivu, langusty v Sanlúcaru, bílé krevety v Huelvě a sardinky v Málaze (grilované na ohni – tzv. "Espetos").
V horských oblastech jsou příhodné podmínky pro chov zvířat, v této oblasti především prasat iberského plemene, označení původu D.O. zde nesou jamóny ze tří oblastí: jamón de la Sierra de Huelva, de Los Pedroches a de Trevélez.
Na venkově se v úrodných oblastech údolí řek pěstují základní suroviny pro přípravu zdejších pokrmů: luštěniny, obilniny a spousta zeleniny. Připravují se jídla jako mléčná a rýžové kaše, opečené kousky chleba ("Migas de pan").
I když má každá oblast své specifické pokrmy, typické pro celý region jsou ty následující: smažené ryby všech druhů, studená polévka "Gazpacho, Gazpachuelo, Porra a Salmorejo" – jednoduchá příprava z rajčat, olivového oleje, octa, česneku, chleba a papriky; dále omáčky Ajo Blanco, Ajo Colorado, Ali Oli.
Pro přípravu sladkostí jsou nejpoužívanějšími suroviny mandle a med, jejich kombinací se připravují typické dezerty: sušenky mantecadas a polvorones, koblížky pestiños, marcipán alfajores a sladké tyčinky churros.
Nelze opomenout proslulá andaluská vína - především tedy sladká dezertní jako jsou různé typy sherry, dále brandy získávaná systémem míchání ročníků "soleras a criaderas", proslulé sladké víno z Málagy, Moscatel, suchá vína Fino, Amontillado, Oloroso.
Každou podkovu z tuňáka nařízneme a vložíme kousek slaniny, celý pepř a kousek česneku. Poté obalíme v mouce.
Na pánvi rozehřejeme sádlo a podkovy osmažíme. Odložíme do hrnce.
Na stejné pánvi osmahneme na drobno nakrájenou cibulku a na kostičky nakrájenou mrkev, společně se zbytkem česneku. Poté přidáme do hrnce k tuňákovi společně s celým pepřem, hřebíčkem a bobkovým listem, bílým vínem a sklenicí vody. Doplníme nasekanou petrželovou nati. V zakrytém hrnci vaříme na mírném ohni nejméně 1 hodinu.
Podáváme se scezenou omáčkou, ve které jsme tuňáka vařili, a s bramborami připravenými na páře.
Bílé, polosladké víno. Barva je zlatě žlutá, s jemnými zelenými odlesky. Lahodné, ovocité aroma hrušky a ananasu charakteristické pro odrůdu Viura. Svěží, ovocná chuť s dlouhým, sladším závěrem.
Žádné komentáře
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.