Původ názvu regionu přesně vystihuje charakter tohoto regionu: "tierras extremas=země extrémů". Nevýznamnější jsou extrémy jednotlivých ročních období, která jsou zde na rozdíl od zbytku Španělska velmi patrná, kdy se opravdu vystřídají všechna roční období, přičemž v zimě napadne sníh a v létě jsou obvyklé teploty 40-50 stupňů Celsia.
Najdeme zde jak úrodné nížiny, tak skalnatá pohoří, jak suché oblasti, tak údolí řek s dostatkem vody.
Sever regionu je velmi hornatý, tvoří ho pohoří Cordillera Central vytvářející zde několik horských pásem a údolí. Tato oblast je bohatá na vodu a velice úrodná (známé jsou třešně z Valle del Jerte či papriky z kraje La Vera). Ve střední části Extremadury, mezi údolími řek Tajo a Guadiana, se nachází velmi úrodná oblast, která je proslulá především pěstováním rajčat. Díky nadprodukci se tato rajčata, čerstvá nebo konzervovaná, vyváží do celého světa. Jižně od řeky Tajo se rozkládá suchá země s rozlehlými pláněmi, známá pěstováním vína. Na jihovýchodě provincie Cáceres jižně od řeky Tajo se zvedá pohoří. Na hranici s Andalusií se zase rozkládá pohoří Sierra Morena.
Lidé se zde s těmito extrémy naučili pracovat a využívat jich. Rozvinuté je zde historicky díky rozlehlým loukám pastevectví, a to především ovcí, které se využívají nejen na vlnu, ale i jako zdroj masa a mléka. Dalšími chovnými zvířaty jsou prasata a kozy. Z tohoto regionu pocházejí nejproslulejší španělské šunky – jamón serrano a jamón ibérico.
Mnoho výrobků zde nese vlastní ochranné označení původu "denominación de origen", jsou to nejen vína z oblasti Ribera de Guadiana, ale také uzená mletá paprika Pimentón de la Vera, která se získává směsí paprik Ocales, Jaranda, Jariza, Jeromín a Bola, pěstovaných výhradně v oblasti La Vera. Dalším produktem je "Torta del Casar", což je ovčí sýr vyráběný z mléka ovcí extremadurských plemen merina a entrefina, zraje přibližně 60 dnů. Má kulatý tvar, tvrdou krustu a uvnitř je téměř tekutý. Před konzumaci se horní část odkrojí a maže se na pečivo jako tapas.
Jelikož v Extremaduře není přímý přístup k moři, nepoužívají se v gastronomii tolik mořské ryby, ale spíše vepřové, hovězí (popř. telecí) a jehněcí maso v kombinaci se zeleninou pěstovanou v regionu.
Typickými venkovskými pokrmy jsou cachueladas, calderos, cochifritos a zarangollos, což jsou jednoduchá jídla buď masitá (většinou jehněčí maso), nebo v kombinaci se zeleninou, nebo čistě zeleninová.
Mezi nejtypičtější sladkosti se řadí Crema tostada (Pečený krém), smažené koblihy, lívance, sušenky, pudink a další dobroty.
Regionálním svátkem je 8. září, což je Den Extremadury na počest patronky regionu, Svaté Marie Guadalupské.
Na pánvi rozehřejeme olivový olej a osmahneme na něm dozlatova stroužky česneku. Papriky nasekáme nadrobno a přidáme je na pánev. Přisypeme mletou papriku a dobře promícháme. Jakmile je paprika osmahnuta doměkka, přidáme krajíce chleba nakrájené na kostky.
V hrnci dáme vařit 1 litr vody a přidáme obsah pánve. Osolíme a na mírném ohni povaříme 30 minut. Podáváme teplé.
Velmi kvalitní mleté, dobře usušené plody mají oranžově červenou barvu sladké papriky. Vhodná pro přípravu různých uzenin, polévek, omáček či gulášů.
Žádné komentáře
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.