Autonomní společenství nacházející se na severu Španělska mezi Pyrenejemi a Biskajským zálivem. Na východě hraničí s Navarrou, na západě s Kantábrií, Kastilií a Leónem, na jihu s La Riojou, na severovýchodě s Francií. Vstupní branou z Evropy do Baskicka a do Španělska vůbec tvoří provincie Guipúzcoa, ležící na pobřeží Biskajského zálivu. Jsou tu tři horské hřbety, nejvyšší je pak hora Monte Corbea. Území obývá převážně národ Basků, hovořící izolovaným jazykem baskičtinou, která je zde také prvním úředním jazykem, zatímco španělština má postavení druhého úředního jazyka. Metropolí autonomního Baskicka je Vitoria, největším městem pak Bilbao, které je zároveň i významným říčním i mořským přístavem. Především v první polovině 20. století bylo město hlavním obchodním, ekonomickým a finančním centrem celého Španělska (dokud od něj tuto roli nepřevzal Madrid). Na jeho rozvoj, jakož i na ekonomický vzestup celé oblasti měl pozitivní vliv hlavně export baskického železa.
A jak s oblibou tvrdí místní obyvatelé najdete tu „skoro všechno pro skoro všechny“. První co vás zaujme, je téměř panenská příroda. Baskové velice úzkostlivě pečují o své životní prostředí, které je jejich velkou chloubou. Ostatně o tom svědčí celkem 11 přírodních parků), které pokrývají přibližně 25 % rozlohy celého Baskicka. Najdete zde také nádherné pláže s množstvím zátok, kde se dá plavat, chytat ryby, jezdit na jachtě nebo na surfu. Vnitrozemí je mírně pahorkaté často porostlé lesy. Nacházejí se zde ovšem i krásné hory, údolí, zelená a šťavnatá se svěžími pastvinami a pasoucími se stády dobytka. Ze zemědělských plodin se zde pěstuje hlavně obilí a víno. Dá se říct, že příroda je k Baskům štědrá a velkorysá a oni se s ní na oplátku naučili zacházet tak, jak se patří. Baskicko je také oblastí bohatou na kulturní památky – nachází se zde množství paláců, kostelů a muzeí. Najdete tu ovšem i místa, kde jako by se zastavil čas. Patří mezi ně ztracené vesnice se svými malebnými šlechtickými usedlostmi obklopenými široko daleko jenom poli a loukami. Nebo také osamělé poustevny ukryté v lesích, polích, na horách, ale i přímo na pobřeží moře.
Baskická kuchyně je často nazývána kuchyní inovace nebo kuchyní autora, což znamená, že v sobě nese prvky gastronomie dnešní doby spjaté s autentičností mistrů kuchařů, kteří ji přetvořili bez ztráty identity v gastronomii s fantasií, představivostí a jednoduchou elegancí. Najdeme zde horskou kuchyni připravující pokrmy ze zvěřiny, kuchyni údolí zpracovávající hovězí a vepřové maso, mléko a sýry a kuchyni, jež připravuje skvělé pokrmy z darů moře a která je charakterizována svou jedinečností.
Tradiční gastromie tohoto regionu je mimořádně populární a patří mezi ní např. "pipperada", což je baskická zeleninová směs nebo skvělá smažená zelenina - "pisto a la bilbaína". Určitě také nesmí chybět ančovičky, které se nejčastěji smaží - "anchoas fritas" a tuňák v rajčatové omáčce - "bonito con tomate". Lahůdkou, která stojí za ochutnání jsou pak vepřové nožičky v omáčce – "manitas de cerdo a la vizcaína". Tradičním dezertem je "pastel vasco", neboli baskický dort, a nebo hrušky na červeném víně – "peras al vino tinto".
Pojďte s námi ochutnat tuto kuchyni plnou originality s jedinečnými chutěmi a vůněmi...
Nejznámější svátek v této autonomní oblasti: 25. 10. 2012 – Den Baskicka
Hrušky oloupeme a dáme do hrnce s vínem, trochou vody, cukrem a skořicí. A vaříme na mírném ohni cca 1 hodinu. Jakmile jsou hrušky měkké, dáme je stranou z hrnce a necháme jen dále vařit zbytek ingrediencí , až získají krémovou konzistenci. Hrušky dáme na dezertní talířek a přelijeme hotovým krémem.
Sladké víno. Barva je zářívá a průhledná s odstíny mahagonu a jodu. Komplexní aroma rozinek je prostoupeno tóny dřeva a jemného kouře. Chuť sladká, jemná a hřejivá. Plné tělo a úžasná chuťová struktura zanechávají lahodnou vzpomínku na patře. Má dlouhý, lehce trpký závěr.
Žádné komentáře
Přidávat komentáře mohou pouze přihlášení uživatelé.